Eseje o materiální kultuře

Eseje o materiální kultuře – igelitka

February 21st, 2020 § 3

Od dob vynikajícího díla I. Hoddera “Symbols in Action” (1983) je i archeologům zřejmé, že symbolická hodnota věcí, které používáme, je častokrát důležitější, než hodnota praktická. Kalhoty mají funkci utilitární (chrání před chladem, kupříkladu), ale výběru konkrétních kalhot věnuje jejich nositel pěčlivou pozornost v závislosti na tom, jestli večer navštíví punkový koncert, nebo sraz tyrolských myslivců…

Igelitka s logem ABBA

Neexistuje předmět, u kterého došlo k rychlejší změně symboliky, jako je igelitová taška; alespoň v časovém horizontu mého jinošského života. Takřka “přes noc” (v rozsahu několika měsíců až let) je tento pragmatický obal, jehož lidový název zcela mylně odkazuje na neslavné IG Farben, svržen z piedestalu vyhledávané a vzácné sberatelské relikvie na úroveň symbolu nuzného a laciného způsobu života. Tento posun je provázen (vyvolán?) ideologickou i ekonomickou proměnou společnosti. Stojí taky za zmínku, že pozice igelitky v symbolické rovině nemá nic společného s její trvalou praktičností (je levná, lehká, skladná, nepropustná, hygienická…).

Jako malý kluk jsem vyrážel na kole s partou vrstevníků na odpočivadla kamiónů u státní hranice (Trstená, Slovensko), s pangejty protékající obaly všech fascinujících zahraničních značek. V kurzu byly především nápojové plechovky, je ovšem nutné podotknout, že zejména z důvodu snadného omytí a následné manipulace, což byl u plastových tašek problém. Ty se spíše nabývaly jako součást nákupu v “zahraničí”:

Keď sme ako deti chodili do Miškolca na nákupy, dali sa kúpiť igelitky so skupinou ABBA, veľký poklad v 70-tych rokoch :-). Viseli doma na vešiaku ako plagát.

Diskuse na sme.sk, 2014, uživatel Jozef II.

Tyto z retrospektívy směšné obaloviny byly zcela vážně směňovány formou dětských “protobartrů” typu “dvě plechovky od Sprite za plastovou tašku s německým nápisem… přidám když tak otlučenou Coca-Colu….”.

Kedysi za socializmu v roku 1978 som v Pardubiciach za zapaľovač vymenil bielu plastovú tašku s logom kotvy a nápisom “Anker” Na vrchnej strane mala taký spevnený okraj a uzáver. Evidentne išlo o rakúsku tašku. Koľko ľudí ktorých som po meste stretol sa na tašku nepozrelo by sa dalo spočítať na prstoch jednej ruky. Vydržala asi dva roky.

Niekedy v roku 1986 už bolo tašiek viac a nosili ich s obľubou ženy. Na Američanov sme vo filmoch čumeli ako na neadertálcov ked nosili nákupy v papierových vreciach.

portál Pravda.sk, užívateľ Octopassus

Povšimněte si prosím, roli tašek coby “módního doplňku” u žen v tomto příspěvku.

Igelitky se obchodují dodnes – viz obchodní příspěvek z r. 2016 na Facebooku.

Igelitky a bezďáci

Masovost a všudepřítomnost plastových tašek z nich na začátku 90. let vytvořili ikonický doplněk nejnižší a opovrchované skupiny lidí – vybírače popelnic a lidi bez teplé postele. Ošoupané oblečení a nadité igelitky se stávají noční můrou zglajšaltované takřka střední třídy (příznačné pro “specifický středoevropský liberalismus”), zoufale se snažící manifestovat svůj status:

papírovými taškami (eko… enviro… s náběhem na frikulínství)
síťovkami (eko… enviro… s náběhem na retro)
koženými brašnami a kabelkami (zdání solidnosti a pragmatičnosti středního věku)
značkovými taškami lokálních prodejen vyššího ranku. Tohle je metropolitní jev, který by si zasloužil sociologickou studii (nevím, možná existuje) – mladé holky, kterým není kapesné dopřáno ve výši umožňující nákup v módních buticích, se promenují v pasážích nákupních center s kartonovými taškami oblíbené značky vycpanými svetříkem z domácího dětského pokoje. Ležérní styl chůze a pokukování do výloh butiků zcela odpovídají etologii západních protějšků z nízkorozpočtových seriálů. Kruh “módních doplňků” zmíněný uživatelem Octupassus se uzavírá…

Známou figurou PřF University Karlovy jest vážený profesor a skvělý odborník, chodící neustále a všude, třeba i na oficiální zahraniční recepce, s bezejmennou igelitkou. Již 20 let. Nosí v ní osobní věci a tak. Je zvláštní i příznačné, že to nikoho neuvádí do rozpaků, nebo k zamyšlení – buď platí páně Prattchettovo “unseen academicals”, nebo pokud nepovažujete igelitku za sociální symbol, nýbrž za veskrze praktickou věc, tak i v očích okolí je jenom praktickou věcí.

Ban the bag!

Praktické aspekty plastových tašek (konkrétně skladnost, lehkost, nepropustnost, nízké výrobní náklady) můžou paradoxně vést k jejich úplné absenci. Což je příklad Bangladéše (ale i jiných zemí), kde práve tyto atributy igelitek vedou k periodickému ucpávání kanalizačního systému a hrozbě záplav v městských aglomeracích. Jsou v této zemi zakázány takřka již 30 let a zdá se, že i přes to nedochází k posunu směrem ke statusu “kultovního”, nebo sběratelského předmětu.

Archeologický výzkum igelitek…

… by v případě civilizace 80. let gulášového československého socialismu nepřinesl takřka žádné hmatatelné artefakty, byť měli ve společnosti vyjímečný status. Nedosáhli významného praktického použití.

… by v případě privatizovaného Česko-Slovenska přinesl velké množství artefaktů, které byli masově používány a jejich sociální status byl nevalný.

… by v případě současné Bangladéše nepřinesl žádné artefakty, navzdory jejich praktičnosti i znalosti výroby.

A závěrem jedna z Facebooku…